pro mě státní svátek asi nejmilejší a nejbližší. Protože jsem zažil ty hektické dny konce roku 1989 a začátku roku 1990 a byl jsem jejich účastníkem. Protože jsem byl mladý, nadšený a idealista. Protože jsem cítil a věděl, že se něco mění, že jsem svědkem událostí, na které čeká většina našeho chytrého a demokraticky založeného národa.
Po 28 letech od těchto dnů se hodně a hodně změnilo. V ekonomice, v politice, v okolním světě. Ale také v naší společnosti, ve vztazích mezi lidmi, v pohledu na lidské hodnoty, v morálce, ve výchově……. Změn a proměn po těch 28 letech je nesmírně mnoho – a nikdo tehdy nemohl tušit, kam lidstvo kráčí. Ale základní ideály, které tehdy lidi spojovaly, by měly být neustále a neustále připomínány. Slušnost, úcta člověka k člověku, lidská soudržnost a poctivost ve slovech i skutcích. Nesmíme podlehnout názorům, že jsou všichni špatní, že krást je vlastně normální, jen někdo krade víc. Źe ten, kdo mluví o demokratických ideálech je ,,pravdoláskař“ – a to že je něco hanlivého a utopistického. Není to tak, jen se změnou způsobu života na těžce vybojované hodnoty zapomínáme. 
Po těch 28 letech už nejsem mladý a možná už ani ne tak nadšený. Ale ideály mi vydržely. Ideály – to je něco, co člověku dodává sílu k práci, udržuje životní optimismus, dává radost a smysl života. A tyto ideály mi dal z velké míry právě 17.listopad 1989. I proto je to můj státní svátek.

Hrádeček patří k 17.listopadu. Lidé nezapomínají. A to je dobře. 🙂