Kolik let jsme si v Československé socialistické republice připomínali ,,vítězství“ komunismu, jako událost, kterou si Češi a Slováci, ,,dělníci, rolníci a pracující inteligence“ vybojovali skvělý zítřek a zbavili se ,,hnusných vykořišťovatelů“. Ta ,,skvělá“ část naší historie přinesla znárodňování soukromého vlastnictví, perzekuci hrdinských vojáků, kteří bojovali na západní frontě, zrušení většiny politických stran, násilnou likvidaci soukromého rolnictva a dehonestaci inteligence. Československo se vytratilo z desítky nejvyspělejších zemí světa a dostalo se do vleku Sovětského svazu. 248 politických odpůrců bolševického režimu bylo popraveno ve zmanipulovaných procesech, asi 300 lidí zastřeleno na hranicích, když chtěli uniknout na Západ. Poničen byl charakter národa, další stovky a tisíce lidí byly vyhozeny z práce, nasazeny do lágrů a pracovních táborů. 40 let nesvobody a vlády jedné strany. 
Po roce 1989 bylo uzákoněno, že komunismus je škodlivý, nezákonný, zavrženíhodný. Přesto u nás prostřednictvím KSČM je toto totalitní učení volně prezentováno. A s touto stranou se dnes paktuje politické hnutí, které vyhrálo volby. Se stranou takovéto minulosti, se stranou bez jakékoli sebereflexe, dává ANO dohromady vládu a bude na ní závislá. A president republiky toto zcela otevřeně podporuje.
V roce 1948 se republice slibovala světlá budoucnost. I dnes se jednání o podpoře vlády KSČM odůvodňuje neochotou demokratických stran spolupracovat, nutností,,makat“, zvyšovat důchody, připravovat zákony… Ale také se již hovoří o omezování demokratických principů, zasahování do Ústavy ČR, vyhazování politických oponentů ze státních funkcí. Buďme obezřetní, něco podobného tu již bylo!