21. 8. 2018 si připomínáme 50.výročí okupace ČSSR armádami Varšavské smlouvy v čele se sovětskými vojsky. Jsem rád, že se této události věnuje mnoho prostoru ve sdělovacích prostředcích. Nejedná se totiž jen o epizodickou záležitost několika dnů, kdy jsme ohromeně zírali na ruské tanky, které rachotily ulicemi měst. Nešlo jen o pár hektických měsíců, kdy po dlouhých letech šel národ téměř jednotně za svými tehdejšími politickými vůdci. 21. srpna 1968 se na třicet let zastavila demokratizace české a slovenské společnosti. Za rok pak začala tuhá doba tzv. normalizace. A to byl hlavní důsledek onoho 21.srpna. Kdo nesouhlasil s nově nastupujícím totalitním režimem, kdo s ním nekolaboroval, tak brzy on i jejich rodiny a i jejich známí poznali následky. Pod tlakem komunistů byli oponenti režimu vyhazování ze zaměstnání a funkcí, jejich děti měly zákaz studia. Nesmělo se cestovat na západ, číst zakázané knihy, byla tisková cenzura, o přidělování bytů rozhodovali tzv. uliční organizace a domovní důvěrníci z řad komunistů, Lidových milicí a STB, na vedoucí místa byli dosazováni jen členové KSČ…… Na takovéto a mnohé další a další ústrky, nespravedlnosti a ponižování nesmíme zapomenout. Stejně tak i na to, že tehdy ilegálně opustilo Československo několik tisíc lidí, většinou odborníků, intelektuálů, demokratů. A stejně tak i mnoho tisíc lidí bylo na hranicích zachyceno a za to, že si chtěli svobodně zvolit místo svého žití, i trestáno a vězněno. To všechno jsou důsledky srpna 1968. Nezapomínejme na to. V poslední době se množí – hlavně z proruských stran – snahy zlehčit a zpochybnit tuto dobu. Bohužel, ani naše hlava státu toto , tak tragické výročí v dějinách Čechů a Slováků, zatím neakcentuje. Vyjadřují se k němu ale naopak i ti, kteří tuto dobu nezažili a kteří vycházejí právě z těchto klamavých informací a proudů. Mějme však na zřeteli, že morální i historické důsledky události před 50 lety si neseme do dnešní doby všichni.