Dnes jsme společně s mnoha kamarády, kolegy ze STANu i ze Senátu uctili pamatku studentů z let 1939 i 1989. Mladých lidí, kteří položili život nebo byli persekuováni za svůj boj za svobodu a demokracii, za ideály, které sdíleli. Totalitní režimy se vždy obávaly hlavně mladých a vzdělaných lidí. Těch, kteří nemyslí jen na sebe a na pomíjivé materiální hodnoty. Bály a bojí se těch, kteří nad nimi mají převahu duševní, etickou a ideovou. Těch slušných, vzdělaných, ale odhodlaných něco se špatným stavem společnosti a hlavně vládnoucí elity něco udělat. A tento aspekt těchto výročí se přelévá i do současných dnů. Do dnů a týdnů, kdy státníci nesjednucují své spoluobčany, kdy lidem zrovna nedávají morální ani etické vzory. Jak říkal mnohokráte citovaný TGM – nebát se a nekrást. A já jsem moc rád, že dnes po celé Praze vidím, že spoustě lidí vadí vulgární chování, lhaní a nabubřelost některých našich politiků. Nepatří to k tomu, oč se jejich otcové a dědové v listopadových dnech snažili. A proto si jejich odkaz musíme stále připomínat.